Vietnam, který se nachází v Jihovýchodní Asii, byl již historicky silně ovlivněn čínskou kulturou. V současné době zde vládne jedna politická strana, jedná se o tzv. socialistický komunismus, který je na pomezí socialismu a komunismu. 

V České republice jsou třetí nejpočetnější menšinou Vietnamci. Podle statistických dat jich zde žije přes 64 tisíc. 

 

Jak se tato odlišná a vzdálená národnost ocitla až v Česku? 

Počátky spadají již do 40. let minulého století, kdy první Vietnamci přiletěli do bývalého Československa za vzděláním. Avšak první větší skupinou byli až váleční sirotci a děti vietnamských vojáků, kteří byli nazýváni “Chrastavské děti”. Jednalo se o děti ve věku 6 – 13 let, kteří byly vládou vybrány ke vzdělání a byly přijaty v dětském domově v Chrastavě. Děti se zde učili český jazyk a také vietnamské dějiny, aby nezapomněli na své kořeny. Koncem 50. let se však vláda rozhodla vzít děti zpátky kvůli obavě o ztrátu jejich vlastní identity a zůstali pouze starší děti, kteří dobře ovládali český jazyk. 

V 50. – 60. letech vznikaly dohody mezi Československem a Vietnamem. Probíhaly největší transporty studentů a učňů mezi zeměmi, kteří v ČSR studovali a vzdělávali se, aby mohli následně uplatnit své nabyté dovednosti zpět ve své vlasti. V té době potřeboval poválečný Vietnam rozvíjet průmyslovou výrobu, ale neměl dostatek kvalifikovaných pracovníků. K pobytu museli splňovat velmi přísné podmínky – projít intenzivní výukou českého jazyka, byl požadovány velmi vysoké nároky na studijní výsledky, byly zakázány sňatky s Čechoslováky a největším závazkem bylo se vrátit zpět do Vietnamu a použít své nabyté znalosti ve vlastní vlasti.

Tehdejší Československo potřebovalo více manuálních pracovníků, a proto představovali vietnamští dělníci důležitou pracovní sílu v oborech, kde Češi a Slováci nechtěli pracovat. V těchto dělnických profesích pracovali převážně vládou vybraní mladí jedinci ve věku 18 – 26 let. Museli být svobodní a jejich rodiče byli ve válce nebo vojáci ve službě. V 70. – 80. letech počet Vietnamců prudce vzrostl a žilo zde okolo 30 – 35 tisíc občanů vietnamské národnosti. Po Sametové revoluci byly ukončené dohody a vietnamští dělníci byli propuštěni. Vláda Československa v té době nabízela 3 000 marek za dobrovolné opuštění země a část Vietnamců se vrátila do Vietnamu. Část, která tu potom zůstala se přesunula do pohraničí, otevřeli podnikání a prodávali převážně oblečení, ovoce a zeleninu německé klientele. 

Od roku 1993 bylo možné uzavírat sňatky mezi Vietnamci a vznikem nových rodin došlo k zvětšování vietnamské komunity v ČR. Vzhledem k zdejším lepším životním a ekonomickým podmínkám se rodiny ve Vietnamu skládali na náklady pro  příjezd do České republiky.  Jednalo se většinou o mladé muže, kteří zde měli vytvořit zázemí pro svou rodinu. Jakmile muž zajistil vhodný domov pro rodinu, následovala jej většinou z prvu manželka a potom i děti. 

Po roce 1993 až do současnosti tu vyrůstají děti druhé generace Vietnamců. Jednalo se o děti, kteří se tu většinou narodili nebo přijeli v mladém věku (do 10 let). Tyto děti se nazývají banánovou generací a o nich bude řeč v příštím článku.